Dlouho jsem uvažoval, zda si něco takového jako activity monitor pořídit. Nakonec mi business case vyšel když jsem řekl, že mě to povede k většímu pití vody. A navíc jsem pracovně potřeboval nějaká skutečná data pro IBM Fitness IoT Cloud.
První dojmy
Nevyžaduje to IT specialistu pro zprovoznění a nastavení. Žádné párování telefonu nebo počítače s náramkem. Tedy s výjimkou prvního párování, ale to je spíše propojení náramku s účtem a je pak přes účet sdílené s ostatními zařízeními. Tedy po instalaci aplikace na telefon a přihlášení se k účtu už telefon náramek najde a provede synchronizaci bez nutnosti něco nastavovat a párovat na úrovni Bluetooth.
Je to pohodlné na nošení. Po počátečních problémech s citlivostí uživatelů na materiály při dlouhodobém nošení a po provedení materiálové změny, která již proběhla, jsem u své verze žádný problém po měsíci téměř neustálého nošení nezaznamenal. Pásek je dostatečně žužloidní a pohodlný jak při těsnějším nošení ve dne, tak i volnějším, které volím na noc.
Je to zábavné. A skutečně dost motivační. Zvláště po přidání pár lidí do kontaktů je pak snaha vyhrát a mít co nejvíce kroků za týden znát. Úplně zpočátku mě to dokonce vedlo k podvečerním vycházkám s mrňousem, abych ještě na poslední chvíli nějaké kroky urval.
Rozsáhlý ekosystém fitbitu. Pokud uživatel chce používat bezdrátovou váhu a nechce fitbitovou, pak klidně může použít Withings váhu, která umí i měřit CO2 v ložnici a účet si připojit. Zrovna tak pro evidenci přijatých kalorií lze propojit i jiné webové portály, třeba MyFitnessPal. Využití českých kalorických tabulek bohužel vyžaduje ruční přenos kalorií, ale i to lze. Aktivity lze automaticky importovat z Endomonda, což používám. Zajímavé může být i propojení přes ifttt s dalšími systémy a aplikacemi a třeba si vzbuzením rozsvítit žárovku, nebo do souboru na Gdrive uložit parametry spánku…
O čem je řeč
Teď zpět k samotnému náramku. Rozhodl jsem se pro Fitbit Charge HR. Chtěl jsem něco, co budu dost lehké na téměř neustálé nošení a tomu bohužel Fitbit Surge neodpovídá. A současně něco, co umí měřit nepřetržitě srdeční tep. A tomu neodpovídají nižší typy.
Původně jsem preferoval zařízení od Garminů, neboť s jejich sportovními hodinkami Fenix jsem fakt spokojený. Ale neměli jiný způsob měření tepu než hrudní pás. Až nyní mají i optické snímání na zápěstí. Ale jen jako samostatné zvláštní zařízení – tedy doplněk.
Teď už jsem rád, že jsem se rozhodl pro fitbit. Hlavně kvůli jejich webovému portálu, pěkné aplikaci pro iOS i Android, která pracuje i na Blackberry 10 a možnosti široké integrace dalších služeb.
A jedno foto, jak vypadá Charge HR po měsíci častého, nicméně zatím opatrného nošení. Slovy: lehké ošoupání hran, žádné viditelné šrámy.
Je to přesné?
Otázka, zda je měření Fitbitem přesné mě dost trápila. Měl jsem pocit, že když něco stojí víc než málo, pak by to mělo být hóóódně přesné. Recenze ale ukazovaly, že na 100% to přesné není. I moje současné pozorování odpovídá na tuto otázku „je to poměrně přesné, ale ne úplně a ne vždy“. Typicky je 100km jízda autem započítána jako pár desítek kroků. Vyběhnuté schodiště naopak není rozpoznáno jako schodiště vůbec. Srdeční tep v porovnání s hrudním pásem, což je věc, kterou jsme prováděl za běhu, celkem sedí, jen se trochu opožďuje – asi je to výsledkem průměrování měření za delší dobu, aby se vyloučily nahodilé chyby.
Vadí to, že to není úplně přesné? Mě už ne. Měření jsou porovnatelná mezi jednotlivými dny a s jinými uživateli. A spíš něž o přesnost jde o motivaci a zábavu. A v této oblasti to prostě funguje.
A závěrem pro porovnání stejný běh na kopeček a zpět podle Fitbitu a Endomonda na Blackberry (tedy krokoměr s HR vs GPS):
