První jízdy s elektrovozem

Školka za Vltavou a práce všude možně – tato kombinace u nás vyústila v pocit, že potřebujeme druhé malé auto do rodiny. Lákalo nás Mini i Fiat 500. A pak jednou odešla našemu autu spojka těsně před dovolenou, a tak jsem toho využil jako záminky k půjčení si elektroauta. Teď už vlastně neuvažuji o jiném malém vozu, než takovém, který jezdí na elektrony.

První byl Nissan Leaf

Na krátkou dovolenou na chalupě jsme tedy vyrazili se zapůjčeným Nissanem Leaf. Cesta vedla přes Plzeň zpět ke Zbirohu a vyžadovala trochu logistiky, aby byla realizovatelná s vozem, který má reálný dojezd kolem 120km. Tedy 120km když se při mačkání plynu (tady to s plynem nemá už vůbec nic společného, tak spíš akcelerátoru) kontrolujete jen do té míry, aby vás jízda ještě bavila.

Na dovolené je i akceptovatelné, že nabíjení u běžné – tedy ne-rychlo – nabíječky trvá desítky minut a můžete si alespoň dát zmrzlinu nebo oběd. U rychlo nabíječky je to hukot a za 30m je skoro plno i při velmi prázdné baterii.

Dobíjení Nissan Leaf u chalupy

Nechtělo se mi Leafa moc vracet. Akcelerace je výborná. Pěstování stromečků na displeji palubní desky (rostou rychlostí dle úspornosti vaší jízdy) je zábava. Rekuperace dává pocit, že nevyhazuji energii z okna a zbytečně ji neměním v teplo a ošoupání brzdových destiček. A do kufru se vejde 12″ dětské kolo a taška.

Na druhou stranu pokud bych pospíchal, tak bych asi nabíjení nechápal jako možnost olízat nanuka, ale prudilo by mě to děsně. 120km je prostě málo.

Druhá byla i-trojka

Záměr pořídit si auto na baterky jsem začal brát vážně a vyzkoušel si trochu jinou ligu. BMW i3. Cíl byl tentorkát takový, že bych si na něj s Leafem netroufl. Višňová v Jižních Čechách, asi 140km cesty z Prahy.

BMW i3

Leaf vypadá zvenku a uvnitř jako normální auto. Nenadchne, neurazí a mě se líbil. i3 vypadá jako UFO. Obrovská ale uzoučká kola. Dveře otevírané od sebe. Palubka z recyklované umělé hmoty a jakýchsi vláken z rychle rostoucích stromů. Klasický BMW displej i způsob ovládání velkým kolečkem, na které se dají prstem psát písmena. A místo CHAdeMO konektoru pro rychlonabíjení prý modernější Combo2.

Původně jsem chtěl jen čistě elektrickou verzi, ale dostal jsem nakonec i3 s REXem. Tedy s Range EXtenderem. Je to malý beznínový motor, který dovede nabíjet baterku a přidá dojezdu 200km na baterii  dalších 150km. Ten koncept má pár pěkných vlastností – otáčky spalovacího motorku jsou regulovány podle rychlosti jízdy a to proto, aby zvuk motoru byl pod hlukovou jízdní clonou. Tedy aby nebyl slyšet. Zkoušel jsem si ho pustit jen cvičně – vzhledem k dojezdu jsem jej nepotřeboval – a nikdy jsem ho za jízdy skutečně neslyšel. REX je vlastně něco, co zabírá místo, zvyšuje hmotnost a většinou to člověk nepotřebuje, ale je to dobrá pojistka proti uvíznutí na cestě.

Zajímavý je také koncept „one pedal feeling“.  Dělá z auta sekačku na trávu. Pokud povolíte plyn nad určitou míru, začne auto poměrně razantně zpomalovat až zastaví. Když jsem se s tím naučil trochu jezdit, tak jsem ani po Praze nepotřeboval mačkat brzdu a na semaforech zastavoval jen ovládáním plynu.

Do kufru se sice dětské kolo nevejde, ale vejde se tam velká dětská plastová tatrovka. Taška pak už ne.

Co si vybrat?

Prostornější a usedlejší Leaf s menším dojezdem nebo jeho očekávanou novou verzi s prodlouženým?

BMW které zaujme novými nápady jak věci dělat?

Ještě mám chuť si vyzkoušet Fiat 500e a ohlášený Opel Ampera-e s dojezdem skoro 400km… Pak se uvidí. Stejně skončím u TSInova kola 🙂

SaveSave